Jak jsem se (ne)ztratil v Allemontu.

Máme za sebou další etapu, Allemont, cca 5 km, první polovina krpál nahoru, druhá ještě větší krpál dolů. Vedro bylo už před startem, a tak ani ochlazení Punťase v potoce ho moc nenabudilo.

Intervalový start po 30-ti vteřinách od nejrychlejšího pro nás nebyl žádný kalup. A tak nás Iva s Ulou poprvé zachránila. Startovaly hned po nás, Punťas si na ně po kilometru počkal a teprve za nima hnal tak, že než jsme vyběhli a vyšli krpály předbíhali jsme je zpátky. Krpály dolů nám vyhovují, Punťas vedle mě a tradá. Trochu jsme Ivče cukli a……..pak nás podruhý zachránila. Běžíme po silnici, pomocník pořadatele rozpaží a cosi volá. Hlavou mi proběhlo ten nás pěkně povzbuzuje, běžíme z kopce dál a najednou: „Romanéé tadýýý“. iva Ohlídnu se a u pomocníka Ivča mizí opačným směrem než jsme my. Honem zpátky za ní. Makali jsme co to šlo, ale už jsme jí nedohnali. Sumasumárum celkovým časem se dostala před nás o 29 s. Zítra bude mít Punťas za kým běžet.
Už jsme za polovinou etap a česká výprava válčí úspěšně: zatím Jirka v kategorii1/celkově 2, Michal 6/12, Ivča 3/17,já 7/18, Petr 7/21, Honza Burian 11/31, Alča 4/41, Markéta 5/44, Linda 8/47, Pavel 15/51, z celkově zatím 113-ti startujících. Úrazy se nám vyhýbají, až na ty co si Markéta a Michal přivezli z domova. Pokračují statečně dál. Držte nám všem palce.Ahoj. Roman.

PS: já Michal Ženíšek se veřejně omlouvám Petru Toncarovi a uznávám že stavět stan v Oz en Oisans nebyla úplná píč…..:-) A Ivče uděluji pochvalu za vzorně uklizené auto před nastoupenou jednotkou, jen tak dál….!