Jak si Česi vedli v letošním roce.
TDM 2016
Letos opět vyrazila Česká výprava do Francouzských Alp na etapový závod Thropée des Montagnes, který se konal od 6. - 14.8.2016.
Dorazili jsme ve složení Michal Ženíšek, Dominika Tomanová, Martin Šrůta (původně dvorní kuchař, řidič a pečovatel - vyklubal se z něj závodník jedna báseň namísto zraněné Míši Srchové), Monika Šrámková, Pepa Šrámek, Karolína Valečková, Lenka Blachová, Hana Kocvrlichová, Kateřina a Erik Pohlovi.
1.etapa pro mě byla překvapivě příjemnější než loni. Zdála se mi méně náročná a více běžecká než horolezecká.
2. etapa byla klasicky horolezecká s převýšením 650 m, ale vyměnila jsem poslušný motor - Tirušku za motor utržený ze řetězu a přivázaný na vodítko - Zorku a to se vyplatilo, protože jsme náš čas oproti loňsku vytáhly o 13 minut.
1.etapa pro mě byla překvapivě příjemnější než loni. Zdála se mi méně náročná a více běžecká než horolezecká.
2. etapa byla klasicky horolezecká s převýšením 650 m, ale vyměnila jsem poslušný motor - Tirušku za motor utržený ze řetězu a přivázaný na vodítko - Zorku a to se vyplatilo, protože jsme náš čas oproti loňsku vytáhly o 13 minut.
3.etapa vedla na vrcholu 2.etapy okolo tamních horských jezer. Co do nasbíraných výškových metrů patřila spíše k těm rovinatějším a to možná bylo důvodem několika zraněních, kolapsů a přecenění svých sil, protože trať vedla převážně úzkou kamenitou cestičkou přes skalky a zároveň bahniska. Zranění se tady nevyhnula ani Česká výprava. Michal si tu přivodil výron v kotníku a zde pro něj závod také skončil a nadále byl naším hlavním degustátorem vína, fanouškem a fotografem.
4.etapa vedla od kostela v Allemontu mírně dokopce po vrstevnici, poté dolu do města po suti smíchané se suchým listím až dolu, kde jsem pocestě vzpomínala na naše slavné přespávání na 4.km trati, kde jsme přišli pozdě na posunutý start. Potom kousek po silnici mezi rodinnými domky a pak nekonečnou cestou kolem vody až do cíle kolem kašny.
5.etapa vedla na stejném místě jako 4.etapa, akorát opačně.
6.etapa ve Villardu začínala opět ve městečku a měla stejnou pvní půlku trati jako loni. Pak se z ní ale stala jedna (snad jen pro mě) z nejnechutnějších etap závodu. Vyběhlo se nahoru ke krásnému romatnickému jezírku, kde celá krása etapy končila. Ještě kousek od jezírka se běželo po vrstevnici do lesa (daleko od Villardu asi aby nebylo slyšet nadávky všech národností), tam byl seběh tak prudký, že kdyby to nebyl seběh, tak by to byl sešup po zadku. A jak to tak bývá a jak řikal Michal: "Nezapomeň, že to co seběhneš dolů, budeš muset vybíhat nahoru!" A Taky že jo, tak jsem tak funěla, popobíhala a pak už jen popocházela a najednou slyšim nějaké pokřiky, tak trochu přidám do kroku s naivní myšlenkou, že to už přece musí být kousíček a už slyšim našeho lazara: "Děléééééj! Seš tu od běhání nebo od chození?" A tak jsem doběhla svých nejdelších posledních 200m do cíle, kde jsem byla "pochválena" slovy: "No, to ses teda předvedla!" ...není nad podporu od kamarádů...
Mezi Villardem a Auris jsme měli více méně dvoudenní pauzu, kterou jsme využili k relaxaci nad vinkem a grilem a taky becherovkou a slivovicí a pivama a špízama na grilu a džusíkem a lilkama, který zaprasily gril, pod krásným nebem, kde si každý našel minimálně jednu padající hvězdu a někdo vrtulník.
4.etapa vedla od kostela v Allemontu mírně dokopce po vrstevnici, poté dolu do města po suti smíchané se suchým listím až dolu, kde jsem pocestě vzpomínala na naše slavné přespávání na 4.km trati, kde jsme přišli pozdě na posunutý start. Potom kousek po silnici mezi rodinnými domky a pak nekonečnou cestou kolem vody až do cíle kolem kašny.
5.etapa vedla na stejném místě jako 4.etapa, akorát opačně.
6.etapa ve Villardu začínala opět ve městečku a měla stejnou pvní půlku trati jako loni. Pak se z ní ale stala jedna (snad jen pro mě) z nejnechutnějších etap závodu. Vyběhlo se nahoru ke krásnému romatnickému jezírku, kde celá krása etapy končila. Ještě kousek od jezírka se běželo po vrstevnici do lesa (daleko od Villardu asi aby nebylo slyšet nadávky všech národností), tam byl seběh tak prudký, že kdyby to nebyl seběh, tak by to byl sešup po zadku. A jak to tak bývá a jak řikal Michal: "Nezapomeň, že to co seběhneš dolů, budeš muset vybíhat nahoru!" A Taky že jo, tak jsem tak funěla, popobíhala a pak už jen popocházela a najednou slyšim nějaké pokřiky, tak trochu přidám do kroku s naivní myšlenkou, že to už přece musí být kousíček a už slyšim našeho lazara: "Děléééééj! Seš tu od běhání nebo od chození?" A tak jsem doběhla svých nejdelších posledních 200m do cíle, kde jsem byla "pochválena" slovy: "No, to ses teda předvedla!" ...není nad podporu od kamarádů...
Mezi Villardem a Auris jsme měli více méně dvoudenní pauzu, kterou jsme využili k relaxaci nad vinkem a grilem a taky becherovkou a slivovicí a pivama a špízama na grilu a džusíkem a lilkama, který zaprasily gril, pod krásným nebem, kde si každý našel minimálně jednu padající hvězdu a někdo vrtulník.
7.etapa byla noční. Díky povedenému počasí bez deště nebylo tolik úrazů jako loni, ale chaosu před startem jsme se ani letos nevyhnuli a startovali jsme asi o 15min později, než bylo podle plánu. Ale je pravda, že v počtu cca 250 závodníků, kde zdaleka ne každý je schopen včas přijít na start a ověřit si v kolik hodin startuje a že je tato etapa startována od posledního místa k prvnímu, je 15 min úplně v pořádku.
8.etapa byla kvůli vedru zkrácena z plánovaných 8 km na necelých 6km (což je celkem vtipný a zároveň fakt k zamyšlení, protože být to v ČR, tak ještě polovina závodníků brečí, že je to týrání psů a že nenastoupí do závodu a že by se to mělo zkrátit aspoň na 3km
- tim nechci nikoho nakrknout, jen bych chtěla říct, že pokud se nevykašlete na chlazení psa, tak ani ti nejlepší v extrémním terénu nezpůsobili psovi žádnou zdravotní újmu a všichni psi v cíli spokojeně vrtěli ocásky!)
9.etapa byla stejná jako noční etapa den předtím a to je vždycky zážitek vidět, kudy vlastně člověk běžel a zajímavé je taky srovnávat si časy jak to běžel v noci a jak za dne. Já jsem například běžela za dne o minutu lépe než v noci a Marťas naopak opačně. Asi jsem větší posera...
10.etapa pro mě byla oproti loňsku trošku zklamání. kvůli vedru byla opět zkrácená na 5km a trať mi byla nepříjemná. Do kopce to byla sice příjemná cesta po luční pěšince, ale dolu vedla po kamenech, kde jsem se to už bála pustit. Už mě vůbec neposlouchaly nohy ani pes a už jsem se jenom modlila ať je konec dřív než si odřu kolena. Protože v mojí rychlostní kategorii nebylo už moc důležitý co na té trati děláš, ale jak u toho vypadáš
Jinak jsem si letos splnila přání umístit se do 10.místa ve své kategorii, byla jsem 8., takže spokojenost!
A jedinou medaili, kterou vezeme, je 1.místo Pepy Šrámka v dětské kategorii - je to mazák! A ta radost, která z něj zářila z bedny, to se nedá popsat, to se musí vidět!
8.etapa byla kvůli vedru zkrácena z plánovaných 8 km na necelých 6km (což je celkem vtipný a zároveň fakt k zamyšlení, protože být to v ČR, tak ještě polovina závodníků brečí, že je to týrání psů a že nenastoupí do závodu a že by se to mělo zkrátit aspoň na 3km
- tim nechci nikoho nakrknout, jen bych chtěla říct, že pokud se nevykašlete na chlazení psa, tak ani ti nejlepší v extrémním terénu nezpůsobili psovi žádnou zdravotní újmu a všichni psi v cíli spokojeně vrtěli ocásky!) 9.etapa byla stejná jako noční etapa den předtím a to je vždycky zážitek vidět, kudy vlastně člověk běžel a zajímavé je taky srovnávat si časy jak to běžel v noci a jak za dne. Já jsem například běžela za dne o minutu lépe než v noci a Marťas naopak opačně. Asi jsem větší posera...
10.etapa pro mě byla oproti loňsku trošku zklamání. kvůli vedru byla opět zkrácená na 5km a trať mi byla nepříjemná. Do kopce to byla sice příjemná cesta po luční pěšince, ale dolu vedla po kamenech, kde jsem se to už bála pustit. Už mě vůbec neposlouchaly nohy ani pes a už jsem se jenom modlila ať je konec dřív než si odřu kolena. Protože v mojí rychlostní kategorii nebylo už moc důležitý co na té trati děláš, ale jak u toho vypadáš
Jinak jsem si letos splnila přání umístit se do 10.místa ve své kategorii, byla jsem 8., takže spokojenost!
A jedinou medaili, kterou vezeme, je 1.místo Pepy Šrámka v dětské kategorii - je to mazák! A ta radost, která z něj zářila z bedny, to se nedá popsat, to se musí vidět!
Tak třeba zase za rok
Fotogalerie:
