KRÁSNÉ VÝHLEDY A HNUSNÁ VODA Z CAMELBAKU

„Vy jste se zase kochal, že jo pane doktore...?“

Ne, že by se na nás jedna z povedených scén české klasiky při krušnoHorské výzvě nehodila. Akorát my jsme neskončili ve škarpě, ale v lese. „Čoveče, to je divný, tudy to asi nevede. Samý klikyháky v lese a mlíko žádný...“ No kufrujem! Na Horské výzvě žádná novinka. Ale vzhledem k tomu, že prvních pár veršů z Máje parafrázovaných legendou českého filmu Rudolfem Hrušínským ve „Vesničce“ na trať celkem sedí, tak si za to můžem sami. Někde jsme se prostě zakochali až moc a přehlédli značení. „Hele, před náma furt někdo běží, tak to asi špatně nebude.“ Chyba! Ale nevadí. Po chvíli slalomu mezi stromy se vracíme na původní trať a blížíme se k první občerstvovačce, na kterou čekám jak na smilování. Ne, že by se mi běželo nějak špatně, to naopak. Ale při prvním vyzkoušení nového camelbaku mi došlo, že naplnit ho vodou den předem má k ideální přípravě na delší závod drobet daleko. Fuj! Konečně občerstvovačka. Nechávám si vyměnit hnusnou vodu, pijem a něco málo jíme. Katka volí ovoce, já jdu do svého oblíbeného trvanlivého salámu. Po občerstvovačce konečně přichází Katčin vytoužený kopec. Výstup po sjezdovce na Plešivec dává celkem zabrat, ale pořád to není ten hlavní a nejsladší bonbónek. Ten začnem postupně cucat až za druhou občerstvovačkou, kde nás čeká sedmikilometrový masakr z nejnižšího bodu trati na nejvyšší. Převýšení víc jak šest set metrů se pěkně zadírá a ždímá nám ze svalů glykogen. Abych si trochu přidal a pomohl Katce, tak se po vzoru dvou frajerek před náma přivazujem na gumu a hrajem si asi poslední tři kilometry výstupu na humantrekking (jakýsi dogtrekking, ale místo psa funí vepředu na šňůře člověk). Na Klínovci nás čeká poslední občerstvovačka, tak se občerstvujem a mažem dolů. Na seběhu míjíme pajdající „longaře“ a předbíháme i nějaké dvojice z halfu. A poslední úsek lukami na Boží dar, to už je slast. Ještě na trati, když jsme tak zhruba věděli, jak to s náma a tratí vypadá, jsme si řekli, že by bylo fajn to dát pod pět hodin. Hodinky ukazovaly asi 4:53, když jsme spatřili cílový oblouk. Po celou dobu seběhu jsem měl Katku lehce za sebou. Oblouk a pohled na hodinky jí ale asi trochu vydráždily a najednou dupem vedle sebe, ne snad co to dá, ale rozhodně nejsvižnějš z celý trasy. Poslední seběh po louce a už mezi baráky Božího daru, prokličkovat se k náměstí a krušnoHorská výzva pro nás končí. Zpátky pod obloukem zhruba za 4:58:30. Nic extra, rezerva byla, ale svůj cíl pro tenhle závod jsme splnili. A vo vo vo tom to je.. A jinak, těch 5 hodin běhu parádně uteklo, takže Katko, díky za super atmosféru během celýho závodu a těšim se na další (nejen běžecký) setkání! :-)