Nějtěžší longový závod ve střední Evropě na 1000km

Jestli vám toto příjde zajímavé, budete mít možnost na našem webu sledovat aktuální dění ze závodu. Jak se daří našim borcům jako jsou Radek Havrda, Aleš Pícl a Martin "Mates" Bílý. Právě poslední zmíněný bude naším favoritem a bude se s námi pravidelně dělit o své zážitky.

Jaké máš pro letošek ambice, myslíš že klapne podium?

Ambice pro letošní rok nejsou žádné velké. První důvod je letošní "krásná zima" a druhý, hlavní je závod sám. V tomto závodě nevíte co se může stát v příští zatáčce či krkolomném sjezdu apod. Jak už se v minulosti stalo hodně musherům.

Máš lepší tým než v minulých ročnících, cítíš to jako lepší zbraň pro letošek?

Tým je každý rok lepší a lepší, ale jestli to pomůže či ne? To je otázka? Jako v každém sportu se člověk snaží trénink a výbavu zlepšovat a zlepšovat...

Tréninkové podmínky letos moc nepřály, dá se z káry kvalitně závodit na sněhu?

Jestli se dá ze 4kolky kvalitně natrénovat na závody? Nedá, ale co má člověk dělat? Vzdát to? Odhlásit se ze závodu a říct uvidíme příští rok jestli napadne? Nejsem typ člověka, který se vzdává před bojem....proto zkusíme s klukama zabojovat a uvidíme jak to všechno dopadne.

 

Co o sobě říká on sám?

Moje začátky s mushingem

Vše začalo v mých 12 letech. Jako každé dítě jsem toužil po nějakém čtyřnohém kamarádovi. Nejlépe vyhovoval sibiřský husky, líbila se mi, jak jeho povaha, tak vzhled a zároveň chuť běhat. Jsou aktivní, odolní a nenároční, bylo rozhodnuto. V roce 1995 jsem si přivezl z píseckého útulku fenu Sibiřského husky. Dostala jméno Sendy. Koupil jsem si tažný postroj, knihu jak se stát musherem, kde jsou sepsány veškeré rady a postupy  a začal jezdit se Sendy na kole. Splnila všechna očekávání, přál jsem si dalšího psa abych mohl složit psí spřežení. Koupil jsem chovnou nakrytou fenu od známého mushera a ze štěňat  složili psí spřežení. Sponzorovali mě rodiče, tak jsem si nemohl nechat víc nežli 6 psů. Po absolvování ZŠ a SŠ jsem začal vydělávat a tím pádem si pořídil další psy. V současné době jich vlastním 23.  Dnes bych si svůj život bez psů už vůbec nedovedl představit.

A jakých výsledků dosahuje jeho tým?

Zpětné ohlédnutí do let 1996 až k současnosti.

Na začátku jsem jezdil jen pro radost a pro radost psů. Chyběly mi ambice pro závodění, bylo to i z respektu k závodům, cizímu prostředí tratí,  k tomu znásobenou trémou. Proto jsem na první závody jel až po 4 letech ježdění okolo domácího komína.

Od prvního závodu jsem obsazoval stále třetí místa, byla to souhra náhod nebo výzva. Vícekrát za sebou 3. místo v seriálu Mistrovství České republiky ať už na střední tratě do 40 km, nebo na dlouhé. Nebyl jsem horší než třetí ani lepší. V roce 2009 jsem prokletí zlomil a byl poprvé druhý na MČR Šediváčkově longu na 333km, což byl pro mě velký úspěch.

V roce 2010 jsem vyhrál Mistrovství ČR na střední tratě a i dokonce  MČR na Dlouhé tratě tento rok vypsané pro 222 km.

Po velkém rozhodování v létě 2011 jsem se rozhodl poslat přihlášku na jeden ze dvou nejobtížnějších závodů Evropy - Francouzkou  La Grande Odyssee na 1000 km kam jsem byl vybrán a přihlášen do závodu, který jsem dokončil na skvělém 2. místě.

Představím mé další závody a umístění.

Ledová jízda 2011   3. místo

Border  Rush 2012   3. místo evropský etapový závod

La Grande Odyssee  2013  10.místo

Ledová jízda 2013     2.místo

Vážím si toho, že i díky firmě Synlab a Zero DC mohu psát toto ohlédnutí za mojí sportovní činností.