Petr Toncar, bývalý předseda a zakladatel TJ Sokol Maxičky

Zdravím všechny čtenáře webových stránek, které rostly mých rukách z plen až do současné interaktivní dospělosti.

Mám-li se Vám představit, pak si představte rok 1994, kdy mladý lyžař připřáhl ke svým běžkám  za obyčejný kožený opasek největšího malamuta ve střední Evropě. Do současného sportovního i funkcionářského důchodu jsem se prodral přes pozici zakladatele oddílu psích zápřahů při TJ Sokol Maxičky a časem i předsedu českého canicrossu při ECF (evropské canicrossové federaci).

V osobním životě fyzioterapeut starající se zejména o sportovce (včetně české basketbalové federace) a spolumajitel firmy Rehabilitace Kateřina s.r.o.

Čerstvý otec tohočasu 3týdenní Karličky.

Začneme trochu historiií. Kdy se začal v TJ Sokol Maxičky běhat canicross? Koho to napadlo?

Maxičky uspořádaly celorepublikově první čistě canicrossové závody v republice. A to v září 1998 jakožto přípravu na ME s hromadným startem. Myslím že to byl společný nápad členů a všech, kteří se chystali tenkrát do belgického Mallone, právě proto, bychom si vyzkoušeli v Čechách do té doby neprověřený hromadný start.

TJ Sokol Maxičky byl první oddíl, který tento sport začal provozovat?

To zas ne. Vznik našeho oddílu se datuje právě k roku 1998 a tou dobou byla v republice již řada oddílů sdružujících i canicrossaře, bikejörinkáře a skijörinkáře. Současně i oddíly, které pořádaly závody pro mushery, kde byly vypisovány i kategorie pro individuální psí zápřahy.

Proč jste založili oddíl pod sokolem a né pod ČSTV?

Protože na Maxičkách již existovala zavedená sokolská jednota se zázemím. Malá leč aktivní rodinná jednota, která dávala perspektivu dalšímu vývoji. A navíc tělocvičná jednota Sokol nabízela přímější napojení na dotace pro aktivní organizátory.

Své předsednictví jsi v loňském roce předal, proč jsi tak učinil?
Protože nejlepší je přestat na vrcholu J Náš oddíl je nejpočetnějším aktivním oddílem v republice.

A nutno říct, že pro své osobní aktivity v pracovním oboru a firmě jsem již nedokázal dávat předsednictví tolik energie, kterou by si zasloužila. Předal jsem žezlo mladším a energetičtějším.

Co považuješ za svou éru předsedovaní jako největší úspěch?

Jsem nejvíc hrdý na tým lidí, který se v našem oddíle podařilo sjednotit. Úspěchem je stabilní a rozrůstající se členská základna. Úspěchem je rozjezd canicrossového seriálu – ACANA cupu, posléze Hill´s cupu. A to nej co v nás asi všech zůstane, je organizace ME 2008 v canicrossu v Děčíně. Na jeho realizaci a úspěchu se pod předsedovskou taktovkou podílel téměř celý oddíl. A v téhle jednotě se zobrazuje síla sokolíků J

Maxičkovský oddíl je členem ECF, jako jediný klub v ČR. Co to našim členům přináší?

Prestiž, informace a kontakty na mezinárodní úrovni. Členům slevy na akcích pořádaných pod hlavičkou ECF. Evropská federace Sokol Maxičky nevnímá jako jeden z klubů který se připojil, ale jako jediného a hlavního zástupce české republiky na úrovni mezinárodních jednání  ECF.

Náš oddíl pořádal v roce 2008 ME v Děčíně. Kdy vznikla tato myšlenka?

Cca 3 roky předtím. Již v roce 2005 jsme na zasedání výboru ECF sondovali možnost zorganizovat ME v ČR v Děčíně (ME hostila již v roce 2002 Plzeň). V roce 2006 jsme oficiálně kandidovali s Děčínem.

Byla to perfektně zorganizovaná akce. Nasadila se tím laťka ME hodně vysoko. Kolik tato akce sebrala tvého času? Byla to tvoje hlavní pracovní činnost?

To je dobrá otázka. Jak již jsem řekl, v roce 2006 jsme měli pro zástupce ECF připravené podklady na realizaci v centru města Děčín. Hlavní přípravy se rozjely v roce 2007. Výrazně jsme si ztížili náročnost podniku přidanými hodnotami a souběžnými akcemi (nutnost propojit dva břehy Ploučnice mostem, předváděcí akce armády ČR, kulturním doprovodným programem,….) Nutno říci, nebýt pomoci armády a souhry šťastných okolností, spolupráce města a děčínských škol nebylo by akce, na kterou se vzpomíná i 5 let po. Osobně mi přípravy zabraly veškerý volný čas v roce 2008 a poslední 3 měsíce jsem si vzal dovolenou.

Máš v hlavě další nápady podobného ražení?

Má hlava je plná nápadů a když si něco umanu, jdu za tím hlava nehlava. Nicméně momentálně ubírám svojí energii profesním směrem. Buduji rozrůstající firmu, letos jsem se účastnil ME v basketbalu ve Slovinsku a v květnu 2014 chceme s parťákem Svenem Czastkou, otevřít v Děčíně kemp.

Můžeš pro nás porovnat canicrossovou scénu v začátcích a nyní?

Začátky canicrossu byly velmi spontání a plné dobrodružství, objevoování nového a snahy se dorovnat zemím s canicrossovou tradici. Nyní je již český canicross na evropské, ba světové úrovni nekompromisně považován za top.

V čem vidíš budoucnost mushingu?

Myslím že mushing, coby sport psích spřežení, má již své léta slávy v minulosti. Obrovský rozkvět mushingu po sametové revoluci přikládám obdivu „západním, americkým“ stylům, dobrodružství a snaze se přenést do míst a doby kam putovala jen fantazie.

Doby pionýrského, amatérského mushingu byly spontání a odkazovaly částečně i na trampskou minulost čechů. Budoucnost vidím již jen v profilaci a segregaci na úzkou skupinu poloprofesionálů, účastnících se největších a nejprestižnějších závodů jako je ME, MS, PIRENA či La Grande Odyssee a zbytek pole, kteří budou vytěžovat z toho, že v rámci profese a zaměstnání mají dostatek času na věnování se náročnému koníčku, sportu, ale již nemají prostředky na vybavení, nákup a udržování velkého kenelu špičkových psů a cestování za sněhem a závody. Budoucnost vidím v masovosti individuálních psích zápřahů a množství akcí a závodů po celé republice dostupné pro širokou veřejnost lidí se psy.

Co říkáš na canicross jako odborník fyzioterapeut? Je to bezpečný sport?

Mám na to dva pohledy. Mít doma psa k aktivnímu vyžití, dává důvod a povinnost k pohybové aktivitě člověka. Což je žádoucí a tělu prospěšné. Na druhou stranu, vrcholový běh se zapřaženým silným psem, nemá moc s kvalitním volným během společné a vyžaduje velmi dobrou pohybovou koordinaci a svalovou sílu, coby prevenci úrazům a strukturálním postižením kloubů.

Máš mladého nadějného psa, budeme tě potkávat na zavodech?

Psa si přála má přítelkyně. Budu jí nápomocen zkušenostmi a tréninkem. A věřím, že se na závodech v blízké době začneme opět objevovat. A vzhledem k tomu, že nikdy jsem neměl psa samotáře, ani toto štěně nezůstane dlouho běhat po zahradě samo.

Těším se na shledání na zimních závodech. Díky za rozhovor.