Rozhovor s musherem Rudou Chladem, vícemistrem světa

Ruda Chlad pochází z Krušných hor. Od roku 2010 bydlí kousek od Božího Daru v malé vesnici, kde v zimě provozuje pension. Zároveň pracuje i jako rehabilitační pracovník – fyzioterapeut.  Ze sportů ho velice baví chození po horách, dále pak určitě běžecké lyžování a dříve se hodně věnoval sportovnímu lezení.

Rudo, tak nejdříve velká gratulace k Tvému umístění na Mistrovství světa v Německu. Je to ohromné. Musím říct, že jako klub jsme strašně moc pyšní! V našem klubu a v musherském světě tě lidi znají, ale nemusí tomu tak být u ostatních čtenářů. Prosím řekni nám stručně něco o sobě, kdy jsi začal s mushingem? Co tě k tomu přivedlo?

Opravdový začátek byl v devadesátých letech ještě s haskouny. Jezdili jsme s tátou po závodech skoro deset let. Pak přišla bouřlivější léta a člověk chtěl taky dělat něco jiného, než se motat kolem psů. Znovu jsme začali s mojí ženou v roce 2008. To už bylo s alaskánama. Nejdříve jsme jezdili běžky, ale to moc dlouho nevydrželo. Snem byli velké etapové závody jako Pirena nebo Alpentrail. Oboje se nám v budoucnu splnilo. Zuzka byla třetí na Pireně 2010 a v roce 2013 jsme dokončili Alpentrail na pěkném šestém místě. Všechny zkušenosti se nám ale opravdu zůročili až tuto sezonu. Druhé místo na MS a třetí místo na etapovém závodě Border Rush je pro nás velkým úspěchem.

Vždycky jsi měl tolik pejsků, nebo jsi začínal jako hodně lidí s jedním a postupně tomu propadal a rozšiřoval smečku? A jaké psy máš?

Začali jsme se dvěma a postupně přidávali. Máme křížence. Jeden čas jsme měli více jak čtrnáct psů. Dnes je to okolo deseti, což je pro nás takový ideál. Začali jsme s linií tenkrát od R.Ropertze, která se časem ukázala jako velice problematická. Povahy nebyly ideální. V současné době máme dobré zkušenosti se psy od H.Wintra nebo T. Andrese. To je, co se povahy týče úplně jiný pes. Pro mě je dobrý pes hlavně pes, který se mnou celý rok žije a funguje bez problémů. To že táhne, je až věc druhá. Závodíme dva měsíce, ale co zbylých deset měsíců, to také musí nějak fungovat.

Rudo, tohle byl neuvěřitelný výkon, takže nás nejvíce zajímá tvoje příprava, která vedla k tvému umístění.  Nejdřív nám, ale popiš, jak závod vypadal, kolik jste jeli dohromady kilometrů?

Dohromady jsme ujeli něco okolo106 kilomerů. S tím, že v pátek etapu kvůli teplu zkrátili na půlku. Jinak by to tedy bylo okolo 130 kilometrů za tři dny. Závod jsem rozjel s vědomím, že první den to všichni napálí a pojedou co to dá. My jsme naproti tomu jeli takový rychlejší trénink, ale s tím,že nesmíme moc ztratit na čelo. To se pak v této konkurenci těžko dohání. První den tedy velké teplo, hluboká trať, asi nejhorší, co jsem tento rok jel. Po prvním dnu čtvrté místo a spokojenost. Minuta na čelo nic neznamenala.

Druhý den panovalo opět velké teplo a vlhko, to nejhorší počasí pro takto dlouhou trať. Pro nás to byla velice náročná etapa. Psi bohužel neměli dobrý den, jeden z lídrů doslova sotva šel a celé spřežení bylo vyčerpané. I přes takto špatný dojem posun na třetí místo. Ostatní asi také neměli úplně svůj den Po doběhu kulhají dva psi a do posledního dne je jasné kdo musí běžet.

Poslední den byla trasa o dost lepší, i počasí nám více přálo. Po několika málo minutách dojíždím závodnici ze Švýcarska, která nás mohla ohrozit na třetím místě a to nám dalo hodně klidu do zbytku závodu. Možná až moc. V cíli tedy velká spokojenost a to jsme ještě ani nevěděli, že jsme vlastně druzí.

Měl jsi během závodních dnů nějakou krizi? Na trati?

Nevím jestli krizi, ale musím říci, že to byl pro nás jeden z nejnáročnějších závodů. Spíše tím, že tým nebyl úplně fit po závodech v Polsku a teplé počasí to jenom ztěžovalo. Takže druhé místo bylo spíše vydřené.

Dá se říct, jak dlouho jsi trénoval psy na tento závod?

Trénovali jsme celý rok, ale většina psů už má za sebou několikaletý cyklus, takže je to opravdu práce na dlouhou trať. V týmu jsme měli jen jednoho ročního psa, pro kterého to byla první sezona. A docela úspěšná.

Popiš čtenářům prosím, jak vypadá tvůj zimní a letní trénink psů?

V létě trénujeme nebo tedy spíše jezdíme na výlety na kole. Na elektrokole, protože jinak by to bylo náročnější více pro mě, než pro psy. Začínáme zapřahat až to teploty dovolí, na přelomu října a listopadu. Kárové tréninky nemám ale moc rád. S příchodem prvního sněhu se snažíme být co nejdříve na saních. Začínáme na kratších vzdálenostech a postupně přidáváme na intenzitě i vzdálenosti. Jezdíme skoro všechny tréninky po nocích.

Trénuješ také sám sebe?

Jedině v rámci tréninků se psama, takže to kolo. Jinak už není síla ani čas. Snad se tento rok polepším.

Dá se říct, že rozděluješ trénink na část, kdy trénujete se psy rychlost a kdy sílu?

Ano, kárové tréninky jsou více o síle. Tam jezdíme vcelku pomalu. Před závody už trénujeme rychlost na saních.

Máš nějaký vzor z mushingového světa, od kterého čerpáš nápady pro svoji přípravu, nebo čerpáš ze svých zkušeností?

Největší legendou je určitě H. Winter, který je guru mushingu a vůbec všeho co se okolo psů týče. A navíc je to skvělý člověk, který se ani večer na párty neztratí.

Jeli na MS všichni psi, nebo jsi během tréninku vytipoval ty nejvhodnější, kteří pak odběhli závod? 

Měli jsme v tréninku jenom minimum psů, což je osm. Všichni pak museli běžet. Bohužel jsme neměli na výběr.

Věnuješ se také někdy individuálním mushingovým disciplínám? Alespoň v rámci tréninku?

Každý z lídrů může běžet sám, a je to jedno v jaké disciplíně. Já osobně se individuálním disciplínám nevěnuji, s tolika psy je to dost náročné i tak. Zuzka, než se nám narodila dcera, jezdila Skj. Možná v příštím roce ale pár závodů v Skj pojedu.

Byl tohle pro tebe vrchol tvého závodění nebo máš ještě kupu dalších plánů?

Já ty výsledky zase tak neprožívám. Jsou pro mě důležitější věci v životě. Jo to spíše radost a takový dobrý pocit, že se něco povedlo. Teď jsme hodně unavení, zrekonstruovali jsme svépomocí naší stodolu, do toho trénovali psi a pak samozřejmě ještě chodit do práce. Poslední dva roky toho bylo hodně. Na příští rok žádné velké plány zatím nemám, čeká nás omlazení týmu.

Také děkuji za rozhovor :-)