Rozhovor s Rudou Chladem.

Ahoj Rudo, mohl by jsi se našim čtenářům trochu představit? Aby věděli s kým mají tu čest.

Pocházím z Krušných hor, kde jsem se narodil. Od roku 2010 bydlíme kousek od Božího Daru v malé vesnici, kde v zimě provozujeme pension. Jako věčný student jsem prošel nebo neprošel několik škol a po opravdu dlouhé a strastiplné cestě jsem nakonec dosáhl vysokoškolského diplomu jako rehabilitační pracovník – fyzioterapeut. Jsem ženatý. Je mi 32 let. Ze sportů mě velice baví chození po horách, krásné vzpomínky mám na Západní Tatry, Roháče. Dále pak určitě běžecké lyžování a dříve jsme se hodně věnovali sportovnímu lezení, na které teď není už delší dobu čas.

Prosím tě proč jsi si vybral zrovna mushing jako aktivitu do které budeš investovat své peníze a svůj čas?

Asi bych to nebral tak, že do mushingu něco investuji, ať už jsou to peníze nebo čas. Je to sport, jako každý jiný, s největším rozdílem, že psa prostě do sklepa nepostavíš a nedáš si třeba měsíc volno. Mushingu jsem se věnoval vlastně celé dětství, více jak deset let. Pak přišla taková bouřlivější období a já prostě chtěl poznat něco jiného než psy…No a po těch několika letech se mi po tomto sportu zastesklo a pomalu mi to zase začalo vrtat v hlavě. No a tím to znovu začalo.

Kolik máš doma psů, jaké rasy a proč jsi si vybral zrovna tento model?

V současnosti máme jedenáct psů. Jsou to účelový kříženci ohaře a alaskána. Líbí se mi jejich všestrannost a chuť, se kterou pracují. Původně jsme začínali se dvěma na skijoring a pak se smečka začala rozrůstat. Už tenkrát když jsem začínal byli etapové závody středem mého zájmu. To mě bralo. To mi přišlo jako dobrodružství.

Živit a trénovat tolik krků musí být jistě finančně a časově dost náročné, máš nějakého sponzora?

Bohužel žádný velký sponzor není. V minulosti nám pomáhal pan Soumar a jeho firma ManMat a na tuto sezonu jsem dostal k dispozici špičkovou čelovku od firmy Lupine.

Máš zkušenosti s 6ti spřežím, 12ti spřežím i skijöringem, mohl bys tyto disciplíny porovnat?

Každá disciplína má své kouzlo a já vzhledem k tomu, že jsem toho v životě nasportoval docela hodně, nemám sám vlastě ani žádné ambice trénovat sebe nebo tak něco. Takže ty sáně jsou mi nejblíž. Tam jsou přece jenom ty psi důležitější než třeba ve skijöringu, kde to bez dobrého lyžaře nejde dohromady. Nejprestižnější je určitě kategorie osm psů třeba zrovna na Alpentrailu. Do větších týmů se mění celý systém tréninku a to vím, že není v našich silách.

Která z těchto disciplín je pro tebe ta královská? A proč?

Viz výše. Dle mého názoru je královská disciplína závod na střední trat´ tzv. mid. A to s osmy psy. Ale to samé by platilo o skijöringu. Ono je v praxi velký rozdíl připravit psy na 15 a na 50km.

Když to řeknu naplno, tak 15km mi odběhne dobrý pes bez tréninku a vcelku slušně. Ale tím to končí. Takže si myslím, že sprinty a podobné tratě jsou více o talentu psa než mushera. Když máš štěstí na dobrého psa, můžeš z toho těžit celý jeho aktivní věk. Longové závody mi přijdou zase příliš pomalá, a i trochu nudné. Moc náročné pro psy a mushera, málo zábavy pro mě a i pro psy. Pro mě je prostě závoděni na střední trať ta královská disciplína. Nejlepší musheři světa jsou schopni zdolat horskou etapu v padesáti kilometrové délce za dvě hodiny. To dává průměr okolo 25kmh a to už je prostě paráda…

Chystáš se letos na nějaké velké závody? Jaké máš plány na sezónu?

Tento rok se opět chystáme do Itálie na etapový závod Alepntrail. Jsme přihlášeni do kat. 6psů. Dále pak se těším na závod Border Rush, kde jsme byli naposledy v roce 2012 a povedlo se nám tam tenkrát vyhrál open sprint.

A co příprava? K čemu ji směřuješ a jak se zatím daří?

Dá se říci, že vše je směřováno k Alpentrailu, to je pro nás určitě největší akce tento rok. Bohužel se nám zranil jeden z nejlepších lídrů, jakého jsme kdy měli a už teď vím, že to bez něj bude velice těžké. Bude nám v těch kopcích strašně chybět. Tento podzim byl pro nás velice náročný z důvodu toho, že jsme na každý kárový trénink museli přejíždět více jak padesát kilometrů autem. Navíc teď ,kdy píšu tento článek (10.12.13) je sněhová pokrývka velice špatná a podmínky pro trénink na saních jsou více než nepříznivé. Takže když to shrnu, tak zatím nic moc dobrého. Ale je to sport, a tak to prostě bývá.

Popiš nám trochu svůj trénink na takové závody?

Začínáme v půlce srpna, na začátku září (podle počasí) dostávat pomalu psy zase do formy. Tento rok jsem nově naučil psy běhat na volno okolo kola, kdy většinou běžíme okolo 15-20km . Jen tak pro radost, jezdíme docela pomalu okolo 20km v hodině ,aby se psi proběhli. Tuto sezonu jsme psy připravovali více silovou prací a zatím z toho nemám moc dobrý pocit. Je možné, že příští rok se vrátíme k tzv. německému stylu tréninku, který se nám už minulou sezonu osvědčil. Cíl je se dostat v tréninku na cca. 40km do ledna a to vše ve cvalu. Pak je tým schopen dokončit tak těžké etapy, která nás čekají.

Loni jsi jel Alpentrail v kategorii U, letos to bude šestka. Jaké v tom vidíš rozdíly a je to pro tebe lepší volba?

Největší rozdíly jsou dva. V šestce můžeš střídat jenom jednoho psa, naproti tomu v U máš vždy dva psy rezervní a točíš je. No a pak je tady hlavní rozdíl v tom, že i s osmy psy musíš hodně běhat a makat, protože kopce jsou dlouhé a prudké. Na tož pak se šestkou ,kdy je to hodně i o musherovi, jak je schopen se zmáčknout. Z toho jasně vyplívá, že lepší volba je osm psů, které bohužel nemáme. Na druhou stranu bude dobré si šestku vyzkoušet, protože to je ještě mnohem více o taktice, o regeneraci a tom jak jsi schopen psy pošetřit.

Konkurence je letos slušná, jaké máš ambice?

Hlavní ambice je se dostat do cíle. Jinak by byl super úspěch skončit v top pětce.

Díky za rozhovor a všichni se sejdeme na "Borderrushi".

Díky budeme se těšit.