Sopron, Maďarsko, místo říjnového ME v canicrossu

Zasedání vedení účastnických států

European   Canicross   Federation

dne 4. dubna 2009 v Maďarsku, město Sopron

Jako členský klub za ČR v Evropské Canicrossové Federaci (ECF) jsme dostali pozvání na zasedání, které se konalo v místě letošního závodu Mistrovství Evropy – v Maďarsku, městě Sopron. Protože ani Petr, ani já jsme v této oblasti ještě nebyli, zařídili jsme si volno už od pátku a na cestu se i s našimi čtyřnohými svěřenci vydali už ve čtvrtek večer, bychom si ze zasedání neodvezli pouze důležité informace a otlačené zadky, ale i nové cestovatelské zážitky.

Naším pátečním cílem bylo Neusiedler See, jezero, které je vedle Balatonu jediným stepním jezerem v Evropě. Jeho celková délka je 35 km a v nejhlubším místě má pouhých 1,8 m (v průměru 0,9m) a je známé svou obrovskou plochou rákosu (320 km2) a velkou ptačí rezervací. Začali jsme z jeho rakouské strany a na několika místech stavěli a kochali se krásným počasím a čistou přírodou. Bohužel psy v této oblasti vůbec nemusí, ale díky tomu, že jsme jezero navštívili těsně před sezónou, byli jsme ještě trpěni.

V pátek večer jsme přejeli do Maďarska a ubytovali se v hotelu, kde bylo na sobotní ráno domluveno zasedání.  Tam jsme byli pozvaní ředitelem budoucího závodu Mistrovství Evropy Istvánem Svédou. Hotel je na okraji velké zalesněné plochy, kde bude probíhat samotný závod a tak jsme ještě stihli okouknout terén. Petrova Easy a Hugo jsou s lesem nadmíru spokojeni, hned ráno při venčení se rozhodují, že to vezmou pořádně a mizí za prvním stromem. Mě,supící, naštěstí i s Buddym, nechali za sebou. Spokojení přišli po 3 hodinách.

Zasedání bylo ráno zahájeno a probíhalo s polední přestávkou až do  třetí hodiny odpolední.  Zúčastnění byli mimo nás i reprezentanti Švýcarska, Francie, Belgie, Polska, Slovinska, Rakouska, Maďarska a Velké Británie. Hned na úvod se opět projednávala stížnost polského reprezentanta na rozhodnutí ohledně jeho diskvalifikace kvůli nesportovnímu jednání na ME v Děčíně 2008, dále zejména návrhy rakouských delegátů ohledně závodních pravidel ECF a  ohledně zápisu pravidel v oceňování štafet. Bylo dohodnuto, že počínaje ME v tomto roce bude ustanovena technická komise (složená z jmenovaných členů každé zúčastněné země), která bude ihned řešit případné stížnosti závodníků. Hlavní veterinář závodu bude zároveň dohlížet na správné zacházení se psy v průběhu celé takové akce a bylo dohodnuto, že první start závodníka bude kvůli teplotám posunut z 9,00 hodin už na 8,00 hodinu. V odpolední části jednání se opět vrátilo ke stížnosti polského týmu, kdy bylo dohodnuto, že ECF vydá oficiální písemné rozhodnutí.Ppokud by se tak nestalo, Polsko zašle oficiální stížnost k Olympijské komisi. Zároveň navrhlo, že pokud ECF přijme jejich návrh na kandidaturu pořádání ME v Polsku v roce 2011, stížnost nepodají.

Ve tři hodiny odpoledne jsme se všichni sebrali a přejeli do kempu, který bude sloužit jako stakeout pro závodníky se psy se vším zázemím (bohužel jsme nedostali možnost vidět toalety ani sprchy) a v těsné blízkosti bude prostor startu a cíle.  Tento kemp je na samém jihozápadním okraji města (odtud se i pěšky do centra dostanete počítám zhruba za půl hodiny), na kraji velkého zalesněného prostoru, kde je spousta cest a právě kudy povede trasa závodu. Mně osobně se tahle varianta líbila … i když nějaký kopec a možná i více zatáček by se hodil. S kopcem nic nesvedou, ale požadavek na více zatáček vyjádřili i švýcaři a francouzi.  Petr všechno podrobně fotil a fotky určitě na web pro Vás dá a  Richard Cook z Anglie dokonce celou trasu natáčel na svůj mobilní telefon a tak i k tomuto záznamu se určitě zvědavci dostanou.

Pohostinní maďaři nás všechny dokonce pozvali i na společnou večeři s reprezentantem  města a sportovního zástupce regionu, to bylo příjemné zakončení dne.

Ještě před večeří jsme s Petrem stihli krátkou prohlídku historického centra. I město myslím stojí za to navštívit, je malebné a mimo jiné tam mají krámek (nebojte, zmapováno a zdokumentováno), kde měli asi tu nejlepší zmrzlinu v celé Soproni. Dlouhá fronta se táhla až před krám a všichni kolem nás mlsali.

Na noc jsme se vrátili ještě do hotelu, po snídani v neděli ráno se všemi rozloučili a vyrazili na cestu domů. Cestu jsme naplánovali ještě přes rakouské kopce …. brzo jsem Petře prokoukla tvůj trik dostat se na sníh!! J , kde jsme se s pejskama ještě pořádně za slunečného počasí vyřádili. Už po další hodině jsme stavěli znovu a prošli malou přírodní rezervaci se stády jelenů a stihli se i zastavit a projít u krásného jezera se zříceninou.

Celý víkend bylo nádherné počasí … tedy až na příjezd do ČR, kdy nás stihla kroupová bouře.

Byli jsme hodně zvědaví, jak maďaři celé mistrovství pojmou a po zkušeností z tohoto jednání jsem přesvědčená, že udělají všechno pro to, aby nás jako závodníky příjemně překvapili a celé mistrovství proběhlo v duchu velkého závodu.

My jim držíme palce, protože jejich úkol nebude vůbec lehký.

mapa tady