Štafety na Horníku

Na trať o délce 4,2 km pro každý úsek, vystartovali hromadně canicrossaři. Následně v cílové zóně přicvakli svého psa na stake-out a bez psího pohonu se vydali k předávce. Ne všem se tato operace dařila zcela bez chyb. A ve výsledkové listině si můžeme prohlédnout jak je kdo schopný „cvakač“ svých psů na stake-out. Po rychlé předávce následovalo uklizení psů k auto a honem honem pomoci poslednímu členu štafety na startu. Nebyla totiž dovolená jakákoliv cizí pomoc. Někteří koloběžkáři potkávali na svém úseku ještě opozdilé běžce. Opět příjezd do cíle, rychle a bezchybně zvládnout přicvaknutí psa a sprintem za svým cyklistou, který se již ve štěkajícím davu hlásil o pomyslný štafetový kolík.

V sobotu již v osm ráno zněla areálem hudba. Tento den nás čekal jiný model startu, oblíbený gundersen. Který je stíhačkou podle výsledků z předešlého dne. Odstupy z prvního kola byly celkem znatelné a dalo se očekávat že nějaká výrazná změna nenastane, když se nestane něco mimořádného. Vzhledem k tomu, že celou noc intenzivně pršelo, nějaké pády jsme ale očekávat mohli. A také že přišly. Většina závodníku ale jela na jistou a snažila se udržet vybojované pozice z pátečního prvního kola.

Po dojezdu poslední štafety následoval dětský závod, který byl rozdělen na dvě věkové kategorie.

Vyhlášení nejmladší a nejstarší štafety, nejbizarnější štafetu kterou vyhrály „Tři frndy“ svým neskutečným kostýmem a pěti nejrychlejších týmů. Stříkání šampaňského, gratulace, losování tomboly ve které byl slevový poukaz na koloběžky Kostka. Podvečerní grilovačka a útokem vzít sud věnovaný pivovarem Bernard. Nasledoval vydařený večírek s živou hudbou a nekonečným tancem.  Pořadatele mile potěšil zájem o takový typ závodu. Viděli jsme velkou spokojenost v očích závodníků. Nebyl to závod pouze o prvních místech, ale hlavně o týmové souhře na všech výkonnostních úrovních.