TDM 2019

Před chvílí jste se vrátili domů, jaká byla cesta?

Burák: Přijeli jsme domů nečekaně brzo, už v pondělí kolem poledne, protože jsme letos nečekali na vyhlášení. Ale trochu se to zkomplikovalo tím, že dva psi si přivezli průjem. Nebylo to poprvé.

Jarka: My jsme dorazili v pondělí asi v půl desáté večer, letos jsme prvně po cestě spali. Naše cesta byla prodloužena stavěním Sárince, pro kterou to bylo dlouhé a taky Mili, která si pořídila na závodech průjem.

Lucka: Cesta domů proběhla v klidu se zastávkou na spaní v Německu a společnou cestou s Romčou Bielikovou. Naši psi si průjem domu nepřivezli, pouze Greisy ho jeden den měla ve Francii, předpokládám, že to bylo z vysokých teplot, jenž tam byly.

Vezměme to od začátku…

Burák: Jako vždycky se začínalo veterinární přejímkou, která ale byla nově už v pátek večer. Byla přísná, letos už opravdu vyhazovali za chybějící vakcinaci proti psincovému kašli. Konečně. Nějací Němci se napřed vztekali, ale pak museli jet domů. Mimochodem, Yvon (Lasblaiz, ředitel závodu, pozn. aut.) pochválil českou výpravu za příkladnou vakcinaci.

Jarka: Myslím si, že byl super nápad dát veterinární kontrolu v pátek. V sobotu už mohli psi i my v klidu odpočívat.

My jsme museli při veterinární prohlídce se psy běhat. Já dokonce s Mili dvakrát, neboť to brala jako hroznou srandu a hopsala kolem mě, místo aby ukázněně klusala. Ale všichni naši psi prošli.

Lukáš: Jo,jo, já taky musel s Ájou běhat a navíc jí doktorka ošahávala a kontrolovala stetoskopem, nebo jak se tomu nadává..

Lucka: Souhlasím s ostatními, veterinární kontrola byla přísná a tak Dida - naše nejstarší fenka SH neprošla, aby mohla běžet s Idou v dětské kategorii na 3 km i když v první chvíli to vypadalo, že to bude v pohodě. Dida byla po dlouhé jízdě autem nerozběhaná a veterinářce se nelíbil postoj. Nechala ji běhat dvakrát poměrně dlouho, ale nakonec byl verdikt stopka. A tak Ida musela běhat svou kategorii s Bony a Dida byla ve Francii na dovolené i tak si to tam myslím užila pěkně.

Burák: Kromě přísných veterinářů tam byl letos i přísný rozhodčí, viděl jsem ho poprvé.

Lukáš: To je pravda, vypadal přísně. S Burákem jsme se při čekání na lanovku na etapu na jezírkách shodli, že to musí být Němec. :-) (vypadal tak, ale byl to Francouz, pozn. aut.) Při kontrole délky šňůry jsem se ho zeptal, zda chce vidět i postroj a na to mi řekl: “Nepotřebuji, pohlídám si Tě na trati” :-)

Burák: Ptal jsem se ho, jestli lze běhat se psem na obojku alespoň na dog-free zónách, ale ne. Běhání na obojku bylo absolutně zakázáno. Dřív to tolerovali.

A v sobotu večer se začalo závodit. Jak se běhalo v Oz?

Burák: Mně se první etapa povedla, skončil jsem někde okolo 80. místa absolutně a 15. v HV1 (muži veteráni 40-49 let), ale věděl jsem, že v následující etapě na Alpette ztratím, protože mám slabé psy a je to pořád do kopce. Tam mě předběhl Ludovic Patin, takový můj věčný soupeř.

Jarka: První etapa byla docela vtipná. Kvůli teplu byl start posunut, ale byl přidán pěkný výběh a seběh, asi abychom se nenudili.

Mně dala první etapa dost zabrat.

Lucka: Musím říct, že jsem se do Francie vrátila po 5 letech a jednotlivé etapy, až na některé výjimky, byly stejné jako tehdy a tak to pro mě bylo příjemné osvěžení vzpomínek. První etapa se mi s Greisy běžela dobře, neboť při sebězích mi šla u nohy což v případě dog free zóny s huskym je ideální stav.

Honza: První etapa se mi bohužel úplně nepovedla. Už od startu jsem cítil, že to není úplně ono. Ema (můj pes) byla z hromadného startu hodně vyděšená a trvalo jí asi kilometr než se rozběhla. Navíc jsem si později na seběhu zvrknul kotník a sotva dokulhal do cíle. Takže moje šance na pěkné umístění skončily hned v první etapě. Kvůli bolesti kotníku jsem druhou etapu, výběh na Alpette, neabsolvoval (vzal jsem si žolíka), abych dal kotníku aspoň den odpočinku.

Burák: Zajímavá inovace byla ve třetí etapě okolo jezírek, kdy se jede na start lanovkou. Pořadatelé si lidi plus-minus srovnali při nastupování do lanovky a nahoře se startovalo volně, jak lidi přijížděli. Startovní čas chytal čip.

Lukáš: Studený start na jezírkách, tak bych to nazval. Ráno sice proběhlo rozběhání, ale člověk pak totálně vychladl, protože čekal 40 minut u lanovky. První závodníci měli do lanovky nastupovat v 9 hodin. První závodník jel však nahoru až v 9:30.

Honza: Ve třetí etapě jsem byl zase na startu, ale startoval jsem asi až z 249. místa, což byla pro mě pozice, na kterou jsem nebyl doposud zvyklý. Hodně jsem si v kamenitém terénu zapředbíhal a nakonec jsem se umístil na 30. místě, což jsem bral jako úspěch vzhledem ke zmíněným okolnostem.

Lucka: Až na to čekání před lanovkou se mi 3. etapa po hřebenu líbila. Hlavně to, jak naše fenky zvládly v klidu jízdu lanovkou (lanovka byla na programu jak 2 tak i 3. etapu). A taky byla jako jediná skoro po rovině.

Burák: Ta “rovina” měla převýšení asi 150 m, ale ono to tam tak nepřijde :-)

Z Oz se jelo do Allemontu, to byla změna oproti minulým letům.

Lucka: Ano, chyběla mi etapa ve Vajuany. Ale na druhou stranu jsme v Allemontu zůstali 3 noci a do Villardu Recullas. jen ráno přijeli na start dané etapy. Ale rovina podél řeky mi v Allemontu pokaždé přijde nekonečná a letos mi přišla obzvláště dlouhá. Se seběhem jsem opět neměla problém, naopak přišlo mi, že ho zvládám lépe než výběhy do kopců.

Jarka: Já tuhle etapu moc ráda nemám. Je tam horko. Navíc nejsem dobrý běžec a ten první kopec se nějak každý rok prodlužuje nebo co a ta poslední rovinka se mi zdá vždycky nekonečná.

Honza: Mně Allemont nevadí. Je to relativně rychlá trať, kde se projeví i schopnosti běžce, ne jen psa. I ten seběh mám rád. Jen letos jsem ten seběh běžel snad nejpomaleji za poslední roky, jelikož jsem startoval zase asi z 200. pozice, měl jsem na seběhu mnoho závodníků, kteří se nedali předběhnout.

Pak následoval Villard Reculas.

Burák: Ano, a letos se tam běžely dvě etapy. Ta první byla jako vloni. Do ní jsem startoval za deště, Yvon to na startu komentoval, že “meteo ideal”.

Jarka: Déšť na startu byl ještě celkem v pohodě kdyby to nahoře tak neklouzalo.

V téhle etapě jsem potkala kozu na skoro kolmém svahu směrem dolů, kde bylo hodně bláta. Ta koza běžela fakt hodně pomalu a já se jí bála oběhnout, tak jsem tam za ní klouzala skoro krokem dokud ji nějaký dobrák neodchytnul. Je fakt, že už jsem mohla tušit zradu, když jsem předtím potkala Lukáše, kterého tahali dva chlapi ze stráně a on při tom dost sprostě nadával, a něco o kozách jsem tam taky zaslechla, ale nechápala jsem to a říkala si jaký kozy? A najednou byla přímo přede mnou ve svahu :-D

Burák: Ve svahu jsem žádnou nepotkal. Viděl jsem jen jednu u jezírka nad tábořištěm, držel jí nějaký chlap. Říkal jsem si, že se nějaký místní zemědělec přišel podívat na závod.

Lukáš: O kozách mi ani nemluvte! To bylo největší peklo, díky kterému mám stále noční můry. Do téhle etapy jsem to měl vcelku dobře rozběhnutý. Ája byla ok, mně odezněla bolest svalů po prvních třech etapách, běhalo se mi dobře, ale pak mi přišly do cesty kozy.

Jak psal Burák, startovalo se v dešti, počasí bylo hodně příjemné. Ája od startu vypálila, jako když do ní střelí, makala neuvěřitelně. Vůbec jsem nechápal co do ní vjelo. Asi po kiláku a půl můj euforický stav vystřídalo zděšení. Na cestě stály tři kozy...Hned mi bylo jasný, proč Ája tak makala. Kozy jsem zkusil obejít, ale Ája se mi nechtěla rozběhnout, chtěla prostě ochutnat kozu. Pokusy odehnat kozy nebyly úspěšné. Koza je úplně nejblbější zvíře pod sluncem, to mi nikdy už nikdo nevymluví. Pořád se vracely ke mně, nebo šly přede mnou. Ze mě se linul hrdelní řev a úplně ty nejsprostší slova, která mi do této chvíle byla naprosto neznámá. Skoro i slza zoufalství mi ukápla. Ani mi nešlo o čas (i když mě to celé vyšlo na ztrátu nejmíň 15 minut), ale já nechtěl, aby Ája ty kozy potrhala (což teda dost chtěla)

Nakonec to celé opravdu vyvrcholilo zřícením mě Áji a Kozy ze svahu.. Po vyškrábání zpět na trasu byla přede mnou stále jedna koza, kterou mi naštěstí trošku popohnala Jarča :-)

Pod hodně bahnitým seběhem byl konečně pořadatel, který kozu odchytl. Ája už neměla sílu se se mnou pořád prát a my se konečně rozeběhli.

Burák: Druhá etapa ve Villardu byla nová a byla zajímavá tím, že se na 1,5 km nastoupalo skoro 500 výškových metrů. Docela stěna. Tyhle “turistické” etapy mi docela vyhovovaly, protože jsem neměl moc naběháno, ale cítil jsem se v kondici, takže jsem ve stoupáních soupeře předcházel.

Lukáš: Já to v tom kopci měl docela dobrý. Od půlky toho stoupání bylo slyšet bečení ovcí :-)

Jarka: Tahle etapa nám sedla z celého TDM nejvíce. Měla jsem z ní skvělý pocit hned po doběhu. A v téhle etapě se nám povedlo doběhnout třetí v ženách a 36. celkově.

Lucka: Vzhledem k tomu, že jsem na TDM neměla moc naběháno, tak jsem to celé pojala jako dovolenou a byla jsem ráda, že chodíme dogtreky, neboť výstupy jsme zvládly s holkama docela obstojně.

Na závěrečné čtyři etapy se jelo do Aurisu?

Burák: V Aurisu se začíná noční etapou, kde zase použili free-order, jako na jezírkách. V noci jsem to ještě chápal, musí to být problematické řadit lidi, když nevidíš na čísla a ještě ti svítí čelovky do očí. Ale stejný způsob startu použili i při sobotní večerní etapě, kdy bylo vidět dobře. To považuju za nešťastné… Podle mě je to spoustu stresu pro psy a v tomto případě zbytečně. Ani nevím, jestli je to nějak upravené v pravidlech.

Lukáš: Taky vidím použití free-order při sobotní večerní etapě jako hodně nešťastné.

Nahrnulo se tam hodně lidí. Nakonec přísný rozhodčí převzal startování od Yvona pouštěl snad po 2s, což vytvořilo špunt už u hřiště (asi 200 m po startu, pozn. aut.) a hodně špatně se přebíhalo…

Jarka: Taky si myslím, že volný start při sobotní odpolední etapě byl zbytečný. My jsme přišli tak jak bychom měli startovat podle pořadí a už tam byl dav lidí kteří se zastavili u hřiště. Já jsem se tam s někým dvakrát zamotala do vodítek.

Burák: Za nějaké problémy při předbíhání pak dostal Lukáš Tassler nějaké minuty penalizaci...

Lukáš: Ještě se ale vrátím k ranní sobotní etapě, kde start probíhal hromadně. Po asi 50 metrech běhu do sjezdovky se zahnulo do města, mezi domy a po schodech dolů. Část městem nemám rád. Je to úzké, takové zmatené, lidi, psi, šnůry, vše se tam do sebe motá.. V prvním rozběhu se to v průběhu etapy semlelo. Došlo k nějaké strkanici mezi Honzou Bielikem a jedním Francouzem. Frantíci podali oficiální protest, díky kterému Honza obdržel diskvalifikaci.

Burák: Bohužel, měl to pěkně rozběhnutý. Ale pokud to vyhodnotili jako agresivitu, pak podle pravidel není jiný trest, než diskvalifikace, tam jiná možnost není, hledali jsme to. Snad se ta pravidla časem přeloží do češtiny. Fakt byli letos přísný.

Lukáš: Druhý rozběh se hned po startu ztratil a doběhl na spodní náměstí, kudy trasa vůbec nevedla, ale k tomu víc může říct Jarča.

Jarka: Jo, my jsme se na sobotní ranní etapě trochu ztratili. Rychlejší část druhého rozběhu běžela místo dolů na serpentiny zpět na start, kde jsme koukali jak péra z gauče kde to jsme. Když jsme se zorientovali a vydali se správným směrem už vybíhal další rozběh. Do serpentin jsme dorazili vzadu, takže tam byl trochu špunt a dost špatně se předbíhalo.

Mě se navíc čuba hárala a tady ji hodně psů otravovalo, což bylo nepříjemné.

Burák: Mně se nakonec nejvíc povedla poslední etapa, kde jsem předběhl Ludovika Patina a dostal se tak před něj v celkovém pořadí. Už se takhle předbíháme asi patnáct let a letos jsem měl víc štěstí já. Takže pro mne happy end.

Lukáš:Respekt, tak bych charakterizoval pocit před startem poslední etapy. Nikdy jsem ještě touto stranou neběžel. Trasa v závěru etapy vedla přímo kolem našeho tábořiště do seběhu syslí stezkou. Ája neměla střídání, bylo jasný, že toho musí už mít plný brejle. Obavy, zda nezahne domů, místo na syslí stezku byly naprosto na místě, ale naštěstí se nevyplnily. Trošku zaváhala, ale nakonec na syslí stezku skočila.

Jarka: Poslední etapa se mi líbila. Kdybych neměla bolavé palce a nebrzdila to tedy v seběhu, tak by nám i pěkně sedla.

Letos mě běhání na TDM bavilo, bylo to fajn. Jediné co mě to tam trochu kazilo, bylo neustálé otravování psů Mili. Chápu, že si pes čichne, ale nechápu že ho to majitel nechá dělat opakovaně a ještě pak mě vyčítá, že se po jeho psovi čuba ožene.

Lucka: Co se týče Aurisu, tak etapy se mi líbily, až na sobotní večerní, tam nám to nešlo, ale do cíle jsme se nakonec s Greisy dostaly. Jediné co mi zkazilo dosud skvělou atmosféru závodu byla již zde zmíněná diskvalifikace Jana Bielika, která si myslím nebyla oprávněná a dala se řešit penalizací. Ano, letos to bylo přísné.

A mé hodnocení letošního TDM? Bylo jiné a přesto v něčem stejné, jako před 5 roky. Každopádně jsem si to užila.

Honza: V Aurisu se mi nejvíce povedla ranní sobotní etapa (21 virážek), ve které jsem skončil na 18. místě celkově a zaběhl si tak maximum v etapě na letošní TDM. Poslední etapa se mi už vůbec nepovedla. Hned na začátku etapy jsem si totiž znovu zvrknul nemocný kotník, takže už od začátku se mi neběželo ideálně a navíc člověku moc nepřidá, když ví co ho ještě čeká (těžký výběh a pak dlouhý technický seběh).

Jinak na to, jak to vypadalo špatně po první etapě, tak jsem to nakonec nějak zvládl alespoň absolvovat. Ve výsledku jsem se dokázal z 249. místa po druhé etapě posunout na 89. místo celkově.

Celkové výsledky:

http://www.yaka-events.com/webchrono/files/cumul10...

Celkové výsledky po kategoriích:

http://www.yaka-events.com/webchrono/files/cumul10...