ZÁŽITKY Z TRADIČNÍHO MUSHERSKÉHO ZÁVODU - ŠEDIVÁČKŮV LONG
Sokolík Lukáš Marešovský a jeho úžasné zážitky z absolvování jednoho z nejtěžších zimních závodů
Orlické hory ve dnech 21. až 25. 1. 2020 patřily opět musherům. Proběhl zde již 24. ročník jednoho z nejtěžších závodů psích spřežení v Evropě – Šediváčkův long. Letošní čtyřiadvacátý ročník zvládlo nadprůměrných více než 80 procent soutěžících. "Tratě byly rychlé a bezpečné, nebyl na nich hluboký sníh a závodníci měli natrénováno. Proti původnímu záměru byly tratě o něco kratší," řekl novinářům ředitel závodu Pavel Kučera. Závody začaly v úterý a trvaly do soboty.
“Máš to ještě tři kiláčky na bivak a už jen z kopce. Poslední kilák je led a kamení, doporučujeme sundat běžky, ale on ti tam ještě někdo řekne”
“Jasan, díky” Doplácám se za Ájou na poslední mini kopeček a šup dolů. Pěkně to sviští, Ája slušně maká.
Za chvilku projedu zatáčkou a tam: “Ahoooj, dáš si rum?”.
“Sorry, nestíhám zastavit” a pouštím se zatáčkou z dalšího kopce. Lepší dojezd na bivak si člověk nemůže přát. V duchu si říkám: “Kdy asi bude ten led a to kame……..nííííí!!!!!!”
Pár diváků, či turistů pohotově uskakuje stranou. Máme to bez pádu za sebou a už je slyšet vytípsů z bivaku..
24. ročník Šediváčkova longu je za námi...Před odjezdem na Šediváčka bylo hodně napínavé sledovat vývoj počasí. Pojede se, nepojede se? Hodně lidí psalo, že není sníh, jet by se nemělo. Pořadatelé naopak hlásili 30cm sněhu na hřebenu. Nadšeně jsem na dálku přes mobil sledoval sobotní sněžení, které mě utvrdilo v tom, že to prostě bude super a taky bylo!
Samozřejmě sněhové podmínky nebyly dokonalé a ani se dokonalosti nepřibližovaly. Z původní plánované délky cca. 220km se nakonec jelo 138km. Byl připravený “okruh” o délce 37km, který se jel úplně stejně ve středu a ve čtvrtek. V pátek byla trasa malinko upravená s cílem na bivaku a v sobotu se jelo z bivaku 27km do cíle. Sněhu bylo do celé trati dostatek, trať byla bezpečná, vše se dalo jet, značení perfektní a všude spousty šediváčkových pomocníků. Už jsem jednou Šediváčka jel a to v roce 2015, takže jsem zhruba věděl, co nás čeká. Žádné velké krize se nekonaly. Ája to zmákla skvěle, i když na to byla sama. Bylo to i tím zkrácením, protože v tréninku jsme se dostali na stejné vzdálenosti. Délka našich tréninků se postupně vyšplhala na 35km a trénovali jsme “v šediváčkově módu” – tj. 4 tréninkové dny po sobě. Nejlépe nám to jelo při poslední etapě. Ája asi věděla, že už je to poslední den a moc hezky pracovala (nebo se možná jen potřebovala zahřát po bivaku, i když bylo v noci asi jen -3° a měla obleček + byla přikrytá mou péřovkou :-) ). Ten den byla inverze, takže člověk vystoupal do sluníčka.Úplně nahoře se mi otevřel pohled na Orlické hory zalité sluncem a to byla úplně ta největší odměna. Několikrát jsem si tam opravdu zakřičel radostí.
Ještě pár čísel na závěr (I když na Šediváčka se jezdí pro nášivku :-))
Délka byla, jak jsem již zmínil 138km a zabralo nám to 13hodin a 5min. V kategorii SKJ jsme se umístili na 4.místě. Z 10ti účastníků.
Asi po první etapě (po sjezdu sjezdovky do cíle) jsem si říkal že přístě už asi snad jen na saních, ale nakonec jsem rád, že patřím do rodiny bezmozků, co to jezdí na běžkách (Už nevím přesně kdo, ale tak nás pojmenoval jeden musher večer na bivaku. Myslel to v dobrém), takže mám v plánu se s Ájou postavit na start Šediváčka i příští rok, tak uvidíme…
Šediváčkova longu se zúčastnila také naše sestra Lucka Pospíšilová, která ho také úspěšně dokončila! Jen se nám nepodařilo z ní dostat pár informací :-) Také závodila v disciplíně skijoring.
Více o tomto závodu : https://czechlongtrail.com
Fotogalerie:
