Zážitky závodníků z klubu TJ Sokol Maxičky z MS

Jak jsme vás již informovali na našich stránkách, ve dnech od 7. – 10. 11. 2013 se v Itálii konalo Mistrovství světa federace IFSS (International Federation of sleddog sports) v mushingu. Česká výprava byla na tomto Mistrovství světa zastoupena opravdu početnou skupinou, která český musherský svět reprezentovala v mnoha kategoriích. Současně nesmíme zapomenout znovu zdůraznit, že se česká výprava vrátila i s medailemi!

Přinášíme vám dva příspěvky dlouhodobých členů našeho klubu TJ Sokol Maxičky, a to Michala Ženíška a Václavky Kuříkové. Michal Ženíšek si přivezl stříbrnou medaili ze štafety, kde přispěl jízdou na kole. Dále závodil v kategorii Scooter se dvěma psy, kde se umístil na krásném 7. místě.

Václavka Kuříková se se svojí známou vervou pustila do závodu v kategorii Scooter s jedním psem a skončila na pěkném 11. místě.  

Jak to viděl medailista Michal Ženíšek: 

Zvažoval jsem, jestli do Itálie na své již třetí mistrovství mám jezdit. A asi jsem neměl. Italové svou organizací nezklamali. Začalo to pátečním úspěchem ve štafetě, kde jsme si s Jirkou (Suchým) a Šimonem (Ciprem) vylezli na bednu a hnedka na druhé místo. Což mi udělalo fakt radost. Ale před startem jsem byl nervózní asi jak při maturitě. Nakonec to byl super boj a perfektní závod. I když jsem si musel vypůjčit kolo od Vaška (Vančury). Tímto mu za to moc děkuji.

No a v sobotu nám závod zrušili, kvůli teplotě. To mě dost dojali, jižani... V neděli už jsme startovali, závod jen na jedno kolo byl hop nebo trop. Na těžké blátivé a zatáčkovité trati, nešlo moc dloubat, takže to bylo hodně o psech. S umístěním jsem spokojen, kdyby to bylo hnedka za Tobim (Michal Tobiášek) a Jirkou (Suchým) bylo by to lepší. Ale rozestupy tam byly minimální.
Nakonec ty špatné vzpomínky vytlačí ty dobré a můžeme se těšit za rok v Norsku.
Ještě poděkování české výpravě, fakt super atmoška. Dobrej tým! Až doladíme ty národní oděvy bude to teprve pecka!

A jaké dojmy měla zkušená závodnice Václavka Kuříková:

Po né úplně povedeném ME ECF se mi na další velké závody nechtělo, ale "pan bytný" mi to dal příkazem a tak jsem jela. S Oxi jsem se přihlásila do ktg. SC1 a stanovila si dva cíle:

za A) nebýt poslední
za B) předjet jednoho konkrétního soupeře ;-)

Středeční trénink na trati dával naději pěknému a hlavně rychlému závodnímu víkendu. Bohužel vydatný páteční déšť proměnil trať v jedno velké bahniště. Pohled na "koně", které soupeři zapřahali mi optimismu také nedodalo a já se smířila s tím, že naše "holčičí jízda"bude o přežití a účasti. Přesto jsme do toho s Oxi daly maximum a s výsledkem jsem víc než spokojená, protože

za A) nebyly jsme poslední

za B) konkrétního soupeře jsme předjely
a za C) byly jsme nejrychlejší holčičkatý tým ... a to se taky počítá :-D