Zeman Petr

S běháním jsem začal na sklonku roku 2014, kdy mě kolega z práce vyhecoval, že spolu uběhneme Pražský půlmaraton. Přistoupil jsem k tomu svědomitě, s přesným tréninkovým plánem, a že jsme v té době měli doma roční australačku Meggie, bral jsem ji na své výběhy namísto procházek s sebou. Meggie běhání miluje, a když jsem o tom vyprávěl chovatelce, od které jsme si ji pořídili, zeptala se, jestli bych s ní nechtěl dělat canicross. To bylo poprvé, kdy jsem to slovo slyšel. Našel jsem si o tom na internetu snad všechno, zakoupil vybavení a už na jaře 2015 jsem běžel svůj první závod se psem v zápřahu. V říjnu 2015 jsem v Klánovicích poznal Maxičky a na jaře následujícího roku jsem si dal za cíl kvalifikovat se na mistrovství Evropy v canicrossu. V té době už jsem byl rozhodnutý, že právě v barvách Maxiček. Můj sen se mi splnil a já jsem startoval s Meggie v říjnu 2016 ve Vysočina Aréně na nejúžasnějších závodech, jaké jsem kdy zažil. Canicross mě pohltil natolik, že mu věnuji téměř všechen svůj volný čas. Navíc jsem se nechal inspirovat a rozhodl se uspořádat vlastní závody pod hlavičkou našeho klubu v okolí západočeského městečka Plasy.

Canicross je sice disciplína individuální, ale potkávám při něm spoustu úžasných lidí, včetně naší báječné předsedové. Díky, že tu mohu být s vámi.